Loni na podzim jsem odjížděl z Lindy (plachetnice) s myšlenkou, že za cca 14 dní přijedu zpátky minimálně na víkend a udělám pár věcí ze seznamu drobných oprav, které se mi přes léto nashromáždily. Stáli jsme s manželkou na mole, smutně koukali na zvedající se plato a Simona se zeptala: "Nemůže nám tam přes zimu vlézt nějaká myš?" Podíval jsme se na ní trochu shovívavě a ukázal po mole směrem ke břehu. I kdyby tady nějaká myš byla, má z každé strany po cestě tak 20 lodí, tak proč by se trmácela až na konec mola k té naší?? Že jsem tenkrát radši nemlčel!!
Ze 14ti dní byly nakonec víc než dva měsíce. Nejdříve práce, pak Vánoce, v lednu nějaké lyže a Chorvatsko jsem pořád odkládal. Někdy v půlce ledna mne přepadla urputná vnitřní nervozita a pocit, že už jsem měl být dávno zpátky na Lindě. Zrušil jsem vše naplánované, po práci sednul do auta a vyrazil do Chorvatska. Někdy ve dvě ráno jsem přijel do mariny, Linda se spokojeně pohupovala u mola a já se už viděl v posteli. Jenže když jsem zmáčknul dálkové ovládání zadního plata, nestalo se nic. S trochou nadávání jsem přes springy přelezl na loď, zkusil zmáčknout tlačítko v kokpitu, ale nestalo se opět nic. Baterky byly komplet vybité. Během přemýšlení o tom, co je asi vybilo (je jich tam poměrně dost), jsem přelezl zpátky s kabelem a připojil loď k elektřině. Vzápětí se z lodě ozval zvuk alarmu a z boku lodě začala téct voda z automatického kalového čerpadla. Ospalost byla okamžitě pryč, vběhl jsem zpátky do lodě, zapnul druhou kalovku a začal zvedat podlážky. Voda sice nebyla těsně pod nimi, ale do zaplavení baterií zbývalo pár centimetrů. Vyčerpal jsem vodu a další hodinu koukal do jímky, zda přitéká další. Jímka se sice plnila, ale velice pomalu. S obrovskou únavou po cestě a s myšlenkou, že ráno je moudřejší večera jsem zalezl do postele. Do rána mne asi dvakrát probralo sepnutí automatické kalovky, ale nic dramatického se nedělo. Hned jak se rozednilo, jsem začal hledat problém a během pár minut ho našel. Už po zvednutí prvních podlážek, pod kterými vedou hadice jsem našel kompletně rozkousanou hadici na sladkou vodu a hned poté lehce nakousané hadice na mořskou vodu pod čárou ponoru, ze kterých vytékaly pramínky vody. Zde se sluší říct, že do té doby jsem na lodi nezavíral ventily. Někdo to určitě označí za nehoráznou lehkomyslnost, ale ventily pravidelně kontroluji a na všech hadicích jsou zdvojené spony. Linda má 19 ventilů, které je třeba vždy otevřít a zavřít, takže přirozená lenost byla silnější a riziko mi přišlo zanedbatelné. Teď se ukázalo, jak moc jsem se mýlil.
Do lodi v naší nepřítomnosti opravdu vlezla myš, pravděpodobně zadními výdechy odvětrání motoru, nebo tam spadla přes dorade ventilaci, zjistil jsem, že v jedné chyběla mřížka. Zřejmě se pak nemohla dostat ven a hystericky hledala vodu. Rozvody sladké vody byly rozkousané kompletně, včetně napouštěcí hadice v zadní bakistě, která byla překousaná na několikrát. U hadic se slanou vodou byly prokousané jen malé otvory, pravděpodobně toho naštěstí vždy nechala ve chvíli, kdy jí do tlamy začala stříkat slaná voda. Přesto se loď pomalu ale jistě zaplňovala vodu, kterou pak automatická kalovka z lodi odčerpávala. To vše ale jen do doby, než se kompletně vybily baterie a kalovka přestala fungovat. Neumím přesně odhadnout rychlost přítoku, ale myslím, že přijet o týden později, voda by již byla v celé lodi nad úrovní podlážek a škody by byly obrovské. I tak byl rozsah destrukce katastrofální. Stále jsem nacházel nové a nové díry v různých hadicích. Pozavíral jsem ventily, dojel koupit jed a pasti na myši a pár desítek metrů hadic, všech průměrů, které jsou na lodi použity. Zkontroloval jsem všechny hadice metr po metru a měnil ty nakousané, tam kde jsem nedohlédl, jsem je alespoň vyzkoušel natlakováním. Také jsem nainstaloval mřížky na výdechy z motorového prostoru a opravil tu v dorade ventilu.
Stálo mne to týden práce a pár set euro za hadice a spony. Naštěstí se myš opravdu omezila jen na hadice a elektrické kabely nechala na pokoji. Nechci si ani představovat, co by mne čekalo za práci, kdyby se pustila i do nich!
Myš jsem nechytil, takže dodnes nevím, zda se jí podařilo utéct po mém příjezdu, či se dostala ven ještě před ním, nebo jestli někde na lodi chcípla. Linda je složitá loď se spoustou nepřístupných míst, takže bych jí najít vůbec nemusel, i když osobně si myslím, že by mi to prozradil zápach.
Každopádně člověk se pořád učí. Byla to zase velká zkušenost a potrestání mojí lenosti. No a také připomenutí faktu, že jakékoli i zdánlivě drobné opomenutí je na moři vždy potrestáno. Mávneš rukou nad drobnou závadou s tím, že oprava počká a mezitím drobná závada vyústí v obrovský a drahý problém.
Řešte věci hned a pamatujte že Murphyho zákony fungují spolehlivě.
Přeji hodně šťastně a bezpečně uplutých mil.
Láďa Smetana